Publikace představuje 57 architektonicky významných či zajímavých skvostů rodinného bydlení, která vznikala od poloviny 19. století do současnosti na území Středočeského kraje. Publikace završuje ediční řadu Slavných vil krajů, která postupně představila architektonicky zajímavé objekty celé republiky.

V uplynulých sto padesáti letech se ve středních Čechách zrodil neobyčejně početný a hodnotný soubor vilové architektury. Rovnocenný protějšek v jiných regionech České republiky nemají středočeské villegiatury. Do nových vil - "letohradů" - v těchto letoviscích začali od šedesátých let devatenáctého století zajíždět zámožnější Pražané - "vilaři". Kniha, vypráví o dějinách deseti významných villegiatur. Najdeme v ní Roztoky, Všenory, Dobřichovice, Černošice, Řevnice, Jevany, Nespeky, Nouzov u Unhoště, připojují se k nim Lidice a Vonoklasy jako méně obvyklé inovace starého tématu vilového sídla. Ať už stojí v letoviscích, anebo v zahradních čtvrtích větších středočeských měst, nabízejí nám vily z tohoto regionu atraktivní přehlídku obměn tohoto typu stavby v podání nejslavnějších architektů dvou posledních století. Nechybějí mezi nimi velikáni novorenesance a novogotiky - Josef Schulz, Antonín Wiehl, Josef Fanta, Kamil Hilbert -, zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra se svými žáky Josefem Gočárem a Otakarem Novotným a se svými spolužáky z vídeňské akademie Josefem Hoffmannem, Bohumilem Hypšmanem a Františkem Roithem, průkopníci puristicko-funkcionalistické avantgardy Jiří Kroha a Jaroslav Fragner, romantik funkcionalismu Vladimír Grégr a poté například Josef Pleskot, Alena Šrámková, Jan Línek nebo Ladislav Lábus jako nejvýznamnější architekti dnešní české scény. Skvělé ukázky vilových staveb však po sobě ve Středočeském kraji zanechali i tvůrci méně zvučných jmen. Zásluhou všech těchto architektů nalezneme ve středních Čechách kolekci vilových staveb, které zastupují téměř všechny stylové proudy od devatenáctého do jednadvacátého století. O podobě vily, o jejím stylu, vnitřním uspořádání a zařízení, nerozhodovali jenom architekti, nýbrž i klienti, jejich představy o dobrém rodinném bydlení a jejich dobrý vkus. Autorský tým Slavných vil Středočeského kraje se u takových klientů vynasnažil zjistit, jací lidé to vlastně byli. Z hlubin zapomnění tak začaly vystupovat pozoruhodné osobnosti průmyslníků, právníků, lékařů, učitelů i jiných typických stavebníků kvalitní vilové architektury. A pokud jde o postavy známější, také u nich nám vědomosti o stylu jejich bydlení pomáhají dokreslit jejich lidský profil.

 Více než 90 procent populace trpí zánětem nebo autoimunitním onemocněním. Až doteď konvenční medicína tvrdila, že neexistuje žádný lék. Beznaděj? Menší podráždění, jako jsou vyrážky a výtok z nosu, jsou ignorovány, zatímco chronická a oslabující onemocnění, jako je Crohnova choroba a revmatoidní artritidy, jsou tlumeny koktejlem toxických léčiv, které neřeší jejich příčinu. Ale nemusí to být tímto způsobem. Ne, řešení existuje! V knize Autoimunní řešení nabízí Dr. Amy Myers, uznávaná lékařka funkční medicíny, svůj lékařsky prokázáný přístup k prevenci široké škály zánětlivých souvisejících symptomů a onemocnění, včetně alergie, obezity, astma, kardiovaskulární choroby, fibromyalgie, lupusu, IBS, chronické bolesti hlavy a Hashimotovy tyreoiditidy.

 Do rukou čtenáře předáváme novou knihu Nadačního fondu proti korupci. Výběr tématu letošního dílu Edice prázdninového čtení trval dost dlouhý čas. Tím, co rozhodlo pro zvolené téma oligarchie, byly vzpomínky všech z NFPK na projevy Andreje Babiše, v nichž opakovaně citoval z předchozí publikace, knihy o Miroslavu Kalouskovi. Bylo rozhodnuto, že by bylo dobré, kdyby do diskuse mezi oběma zlojedy zasáhl materiál, který by diskusi vyvažoval, aby snad pravidelný čtenář našeho prázdninového čtení neměl pocit, že Fond straní jednomu z nich. V této publikaci se NFPK snaží na historickém vývoji a dalších souvislostech popsat nástup vlády oligarchů, znaky tohoto, od demokracie silně vychýleného systému vládnutí, jeho silné stránky, ale i návod k jeho poražení. Snaží se čtenáře upozornit na to, že Andrej Babiš není jediným, kdo má silné slovo na současné dění, a že jeho pád, k němuž dříve nebo později dojde, nemusí být koncem vlády oligarchů. Může být jen očekávaným přeskupením sil mezi lidmi, kteří si moc v této zemi přisvojují. Vždyť vláda vybrané skupiny bohatých jedinců, movitých rodin nebo jinak definovaných partiček mocných není ve východní části Evropy v současnosti ničím ojedinělým. Stín ruského systému vládnutí, kde skupina prokremelských oligarchů ovládá prakticky vše, nad naší malou zemí visí. A nevrátíme-li se k původním revolučním a postrevolučním idejím, jejichž nositelem byl zesnulý prezident Václav Havel, můžeme upadnout do beznaděje rozdělené moci, kde budeme hlasovat pro jeden z politických subjektů ve „vlastnictví“ různých oligarchů. Výsledek „svobodných“ voleb pak bude znamenat toliko úvodní rozdání karet mezi lidmi, majícími vložené prostředky do politických subjektů a médií, jež veřejným děním manipulují.

 to je název motivační knihy rozhovorů s tělesně postiženými lidmi, kteří dosáhli i přes svůj handicap pozoruhodných výkonů.

 Začneme-li se duchovně probouzet, nebudeme zpočátku své duchovní cestě rozumět; ještě obtížnější pak bude naše vnímání někomu sdělit.

Čtyři postavy tohoto „léčivého románu“ reprezentují čtyři stránky lidské bytosti, které často nedovedeme harmonicky rozvíjet.

Recenze: Tato kniha je v lecčems ojedinělá. Nevypadá jako učebnice, ale spíše jako čtivý příběh – a přitom vlastně učebnicí je. Je inspirací, jak si lépe uspořádat postoj k životu a jak lépe vyvažovat jednotlivé složky své osobnosti. „Léčivý román“ – to je podtitul a také těžiště knihy. Jednotlivé složky osobnosti jsou reprezentovány čtyřmi postavami, jež nám dobře popíší podstatu každé z nich. Nelekněte se prosím, když budou jednat nelogicky nebo i trochu schizofrenně. Vstupujeme totiž do oblastí, které pouhou logikou popíšeme jen stěží.

Přesuneme-li se do roviny příručky, můžeme říci, že kniha pojednává daleko více o tom, co nám nejčastěji brání dostat se na duchovní cestu, nežli o samotném cíli této cesty – absolutní realitě. Věnuje se rozpoznání toho, které ze svých čtyř složek upřednostňujeme na úkor zbývajících a tím se dostáváme do nerovnováhy. 

Pjér la Šé'z je psycholog, terapeut se sympatiemi k C. G. Jungovi.

Autor knihy Miloš Šťastný pochází ze severočeského Děčína. Říká, že pokud chce člověk svůj život naplnit, musí mít nějakého koníčka. Jemu se dětský sen splnil. Stal se strojvedoucím. Důchodcovský věk mu otevřel naplno stavidla k ostatním zálibám, kterým se nemohl stoprocentně věnovat. Přesto však jedna linie stále drti- la jeho myšlenky tak dlouho, až si řekl, že se s nimi musí podělit v nějaké knize.

   Kapitolami knihy probleskují osudy jeho kamaráda Viktora s jeho myšlenkami a vztahy, pátrajícími po opravdovém přátelství. V kontextu dokumentů odkrývá rozporuplnou osobnost, která irituje řadu lidí v průřezu let a politických událostí v mládežnickém světě tzv. Mikrokolektivního hnutí.  

Knížka o rozsahu 178 stran běžného formátu nabízí 32 portrétů osobností Brna, rodáků či příchozích, kterým se město stalo místem trvalého pobytu a srdeční záležitostí. Stali se brněnskými patrioty, každý z nich se zapsal do dění, dnes již historie Brna. Většina se narodila ve dvacátých letech minulého století, v šedesátých letech byli zpravidla již obecně známi, měli za sebou kus díla, u mnohých jejich práce a tvorba kulminovaly. Do života všech různým způsobem zasáhly události roku 1968 a následné období normalizace.

Portréty se opírají o rozhovory uveřejňované v letech 2003 až 2009 v tehdejší Literární příloze časopisu KAM. Autor se s každou z osobností vícekrát setkal, jejich slova zachycoval na zvukový záznam. Přepis všech rozhovorů před zveřejněním byl autorizován. Knižní vydání je jen drobně stylisticky upraveno, opatřeno potřebnými věcnými informacemi a chronologickými daty, případně doplněno postřehy či glosami autora. Třicet dva z osobností, především z okruhu kultury a umění, ale i několik z jiných oblastí vyprávějí samy o tom, co považovaly ve svém životě za klíčové a podstatné. Významnou roli sehrává i město, v němž žily a pracovaly.  Těch 32 je jen částí z významných osobností jedné generace, připomíná autor a píše: „Už mezi námi nejsou. Všech si vážím, s některými jsem se osobně sblížil, s několika spřátelil a chybí mi.“  Třicátou třetí je paní Milena Flodrová, historička a znalkyně Brna která nadále neúnavně dává své znalosti a síly ve prospěch svého města. Její úvodní slovo je též převzato též z někdejšího rozhovoru v KAMu.

Povídkový soubor U piva se nemluví předkládá propletené lidské osudy v nelítostném a absurdním časoprostoru. Vypravěč se sice obrnil vtipem, ale přesto ví, že jej realita dožene. Z příběhů vystupuje sebeironie, která stojí v kontrastu proti touze žít a především prožívat. Touhy, vášně, události… Samotný čin ovšem často steče po povrchu a zůstane pouze myšlenkou. Zásadní částí knihy je její výtvarný doprovod, který spoluutváří atmosféru plnou lidských karikatur a pokroucené skutečnosti.