O Brně se dá jistě psát ledacos a ledajak. Důležité však je, aby to dokázalo člověka jaksi vtáhnout do děje, obklopit ho jistou a neopakovatelnou atmosférou a vyvolat v něm barvitou představu čehosi pro Brno charakteristického. A to se možná právě teď podařilo.

Útlá knížečka, kterou držíte v ruce, je na první pohled dokonce čímsi tajemným a zcela neobvyklým. Nepochybuji, že už na první pohled může čtenáře zarazit její jakýsi až podivný název, který se zatím v titulech knih o Brně nevyskytl a je proto třeba o něm říci aspoň několik slov.

HAIKU – jak jsem se i já sama musela poučit – je zajímavý japonský literární útvar, který má přísná pravidla, ale má přitom co nejpřístupněji vyjádřit i podstatu zamýšleného sdělení tak říkajíc obrazně, či prostě tak, aby čtenář okamžitě před sebou v duchu uviděl, či vnitřně ucítil situaci a předmět, o němž se píše. Je to jakési obrazové nebo fotografické vyjádření toho, co autor chtěl čtenáři sdělit a přiblížit. Sdělení musí být napsáno v odstavcích, z nichž každý může mít  toliko tři řádky a z těch první a třetí řádek může mít toliko pět slabik, druhý pak slabik sedm. Už na první pohled to vypadá jako zajímavá hra slov a právě Japonci jsou – jak známo - v takovýchto inteligentních hrách mistři.

Autor této sličné drobné publikace se o to pokusil také a právě na tématu města Brna, které má upřímně rád. Do jaké míry se mu to povedlo, musí posoudit čtenář, ale za svůj nápaditý přístup a odvahu si už teď zcela jistě zaslouží pozornost. Pravda, číst se musí při tom pomalu a při čtení je třeba si popisované místo tak trochu po svém i představit. A pokud je čtenář alespoň trošku obeznámen i se základní historií Brna, má vyhráno. Pomohou mu jistě také doprovodné, kouzelné a romanticky pojaté ilustrace, jež ho svým nenásilným způsobem utvrdí v tom, že pochopil správně.

Když si přečtete např. o Kapucínském náměstí ony tři, slabikami přesně určené, řádky: Dřevěné uhlí – Židovskou bránou nosí – Tři kapucíni, musí se Vám v mysli vybavit starý název náměstí Uhelný trh, nedaleká Židovská brána na konci Masarykovy ulice a samozřejmě onen klášter kapucínů! Nebo totéž o ulici Joštově: Spletité čáry – Shluky a davy lidí – Mizí tramvají, určitě to ve Vás vyvolá (nebo by  možná vyvolat mělo) pocit tamního lidského hemžení, ony příjezdy a odjezdy tramvají a v tom všem se proplétající další auta.

A tak lze pokračovat místo vedle místa. Za zkoušku, a to vlastně za zkoušku sama sebe a schopnosti vidět Brno trochu jinak, to určitě stojí!      

Milena Flodrová (historička města Brna)