Tato kniha je shrnutím intimních okamžiků minulých deseti let. Prostřednictvím svých vzkazů oslovuje, obdivuje, vyznává se. Tu cudně, tam otevřeně. Zde křehce, tam odvážně. Vždy bez ostychu. Velkoryse a bezelstně se s námi dělí o nejtajnější myšlenky či sny o dívkách a ženách letmo zahlédnutých i vroucně prožívaných.

Autor je nejsilnější, když nebere vážně sebe, své prchavé a prchající dojmy ani své básnění. Jemně snované vzpomínky pak povzdychne rezignovaně. Studentská láska odejde zcela prozaicky „s bývalým místostarostou“. Zaskočí nás, když poeta něžných metafor rezolutně prohlásí, že „tato žena je mu šita na míru“. Koneckonců „mít hlavu, to se přece hodí“. Energie – a ironie. „Zle je můj idole, zle je!“ Rozvernost i trpkost. Závan ztišení a smutku i v zážitcích tolik slunných. „V předtuše pekla řeknu – nevěřím.“ Všechny ty vzácné paní zůstávají vzdálené…

Vznikla kniha – deníkové svědectví. Vztahy, krajiny, cesty. I my jsme nyní přizváni, alespoň skulinkou nahlédneme. „Milovat to není jenom napsat jednu větu.“ Doktor přírodních věd, botanik a muzejní kurátor, skrývající se pod pseudonymem Jan Morav, žije svůj život jako báseň. „Osvěžen prostou nadějí…“ Můžeme mu závidět.