Toto vypravování není a nechce být pokračováním Těsnohlídkova románu. Motiv je zcela odlišný, i když snad někdy podobný: snaží se najít společného jmenovatele v životě lidí a přírody. Nešlo v něm tentokrát jen o zakletou lišku, ale také o Bílovice nad Svitavou – obec, mezi jejímiž obdivovateli a návštěvníky byli S. K. Neumann, Leoš Janáček, Rudolf Těsnohlídek, bratři Čapkové, Marie Majerová, Jiří Mahen, Petr Bezruč, Helena Malířová, František Gellner, z malířů Kubín, Kalvoda, Franta Koudelka (rodák bílovický), Antoš, šéf brněnské opery František Neumann a mnozí další (Viktor Dyk, Karel Toman, Adolf Veselý, J. Chaloupka, Jakub Deml, Arnošt Flogl, Karel Elgert, Helcelet, Soňa Špálová). Čestný občan obce byl Alois Jirásek.

Růžena Klímová - Kodýtková (autorka)