O autorovi:

Josef Švejnoha se narodil 9. února 1904 ve Vranovcích u Rožmitála pod Třemšínem. Pocházel ze zemědělské rodiny jako jeden ze sedmi dětí. Stal se odborným učitelem, kterým byl až do roku 1953, kdy byl po soudu v Jihlavě tohoto povolání zbaven. Jeho učitelská dráha začala v roce 1923. Pracoval nezištně pro českou státotvornou myšlenku, a to jak ve škole, na obci, tak ve spolcích pro mládež. Celou dobu působil jako knihovník, zasloužil se o rozvoj křesťanské tělovýchovné organizace Orel, o elektrizaci obce Vřesina, kde žil. Rovněž zde pomohl výstavbě kostela, spolkového domu Orlovna, hřiště, hasičské zbrojnice atd. Angažoval se také v místním divadle a během pořádání národních slavností. Po nástupu Hitlera k moci pomáhal Josef Švejnoha organizovat opevňování hranic, pořádal důstojnické kurzy a cvičil mládež v branné výchově. Za okupace byl zapojen do boje proti nacismu v organizaci Obrana národa. Pomáhal partyzánům v zajišťování zbraní, potravin a tak podobně, za což byl v roce 1944 gestapem zatčen a uvězněn. Po válce působil ve funkci knihovního inspektora ve Vyškově. Jelikož nevstoupil do komunistické strany, byl z této funkce ihned v roce 1948 odvolán. Následně se živil profesí učitele v Brně. V roce 1952 byl zatčen kvůli zaslání nepohodlných knih. Po odpykání trestu pracoval až do důchodu v kovodělném družstvu Destila Brno s jedovatými plyny a kyselinami. Trpěl šedým zákalem (na jedno oko úplně oslepl), revmatismem, ischiasem, později měl rakovinový nález na plicích. Nestačilo, že si odpykal poměrně dlouhý trest, že pozbyl majetek, že se nemohl vykonávat své povolání, ale musel trpět dále – byl mu krácen starobní důchod a i jeho pět dětí, které za nic nemohly, byly režimem pronásledovány. Přestože zdraví Josefa Švejnohy bylo vězením a těžkou prací značně podlomeno, dožil se 78 let. Zemřel 5. 8. 1982.