Legendární sluha Saturnin je zpátky – a pojede lyžovat! Do malebného prostředí zasněžených Orlických hor se vydá opět v doprovodu starých známých: věčně nesnesitelné tety Kateřiny, jejího neotesaného synka Milouše, sarkastického doktora Vlacha i laskavého dědečka, který nosí po kapsách nevyčerpatelnou zásobu povedených historek. Kdo tímto dobrodružstvím prosviští s elegantními obloučky? Komu se podaří salto nazad? A pro koho se tentokrát rozezní svatební zvony?

Dozvědět se více

Popis / resumé
Hlavní hrdinka se do svého někdejšího domova vrací hned natřikrát. Poprvé těsně po válce, po prožitém utrpení v koncentračním táboře. Místním obyvatelstvem není přijata, její otec byl prohlášen za Němce. Byť zemřel v koncentračním táboře, majetek mu byl dle Benešových dekretů zabaven. Druhý návrat hrdinka uskuteční po více než šedesáti letech. Netrvá na navrácení majetku, pro svého otce chce však pomník uprostřed městečka. Skromné přání Gity odmítají místní občané. Proto se hlavní hrdinka rozhodne pro veškeré navrácení majetku.

Popis nakladatele
Gita Lauschmannová, dívka sotva šestnáctiletá, přežila koncentrák a spěchá do rodných Puklic, aby po letech hrůz i strádání objala své blízké a znovu se vyspala ve své posteli. Vrátila se, aby zjistila, že se nemá kam vrátit. Válka skončila, běsnění nikoli. Gita Lauschmannová, energická žena na sklonku života, osudem drsně poznamenaná. Nenechala si život zošklivit úplně. Nastřádané vzpomínky ožívají. Gita shrnuje pásku z očí. Odvážně, nemilosrdně. Čas ovšem semele všechny a všechno po svém. Lze tomu navzdory dosáhnout spravedlnosti? Lze se domoci trestu za barbarské činy? Lze křivdy napravit? Ano i ne. Svůj talíř si však každý musí vyjíst sám. Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet. Druhá autorčina prozaická kniha, která vyšla poprvé v roce 2006 a stala se mezinárodním bestsellerem, je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se blyští odlesky příběhů, které sami žijeme. Dozvědět se více

"Uspokojuje mě pocit, když za mnou něco konkrétního a pořádného zůstává. Herectví se věnuji naplno. Na světě je toho přece tolik, co nás vysiluje a rozptyluje, aniž bychom to mohli ovlivnit - proč tedy neovlivnit alespoň to, co můžeme?"
Libuše Šafránková

Kolegové a kolegyně o ní říkají: nejlepší česká filmová herečka přelomu druhého a třetího tisíciletí. Zcela výjimečná, protože se do dějin československé a české kinematografie zapsala zlatým písmem - LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁ. A právě Libuška, herečka našich srdcí, nás po těžké nemoci opustila. A s ní jakýsi národní herecký poklad.

Libuše bude navždy spojená s nejpopulárnější českou filmovou pohádkou všech dob, legendárním snímkem Tři oříšky pro Popelku. Nejreprízovanější, nejsledovanější, nejmilovanější pohádkou, která je dodnes hitem každých Vánoc. Jméno Libuše Šafránková i tvář této krásné, půvabné, jemné a něžné Paní Herečky provázejí již několik generací televizních a filmových diváků, jsou stálicí, jistotou, zárukou kvality jak hereckého výkonu, tak i projektů, kterých se účastnila. Společně se svým manželem, rovněž vynikajícím hercem Josefem Abrhámem, si Libuše role pečlivě vybírala. A tak jsou v jejím hereckém portfoliu takové legendy, jako Macourkův a Vorlíčkův hit Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, pohádky Princ a Večernice, Třetí princ, Sůl nad zlato, Nesmrtelná teta, slavné svěrákovské komedie Vrchní, prchni! a Vesničko má středisková nebo Menzelovy Slavnosti sněženek podle Hrabala, také Obecná škola a oscarový Kolja z dílny pánů Svěráků.

Není divu, že Libuše Šafránková v roce 2008 v anketě televizních diváků o nejpopulárnější hereckou osobnost století Hvězda mého srdce zvítězila společně s Vladimírem Menšíkem.

Libuše Šafránková prokázala velkou statečnost, když dlouho dokázala bojovat se zákeřnou nemocí. Všichni, kdo ji milují a váží si jejích osobnostních kvalit i hereckého umění, se o ni báli a drželi jí palce. Nejprve nad nemocí zvítězila a mohla si užít roli, která pro ni byla jednou z nejkrásnějších - roli pětinásobné babičky. Ke svým 65. narozeninám dostala totiž v červnu 2018 jako dárek od svého syna Josefa Abrháma mladšího dvojčátka. Dál byla velice statečná, ale o tři roky později, počátkem června 2021, nás skvělá herečka opustila.

Tato kniha je holdem autorky mimořádné herecké hvězdě, vzácné a krásné ženě - i naší věčné Popelce. Dozvědět se více

Základní výbava k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky

Debaty o politice se v Česku často redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotovou introspekci a kulturní války liberálů a konzervativců. Témata, která ovlivňují kvalitu života v Česku, a tím i důvěru v demokracii, však jako by zůstávala v našich slepých skvrnách. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů.

Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě Dozvědět se více

 Každý má svůj příběh, jen ho nikdy nevidíme celý
V minulosti stárnoucího slavného herce Igora a jeho dcery, úspěšné spisovatelky Vandy, se skrývá tragédie, která navždy změnila jejich životy. Po letech odcizení se setkávají na Krétě, aby tu splnili jedno poslední přání. Podaří se jim během společných dnů ustát řadu vypjatých situací a najít k sobě ztracenou cestu? Emotivní vyprávění o vině a odpuštění vás spolu s hrdiny dovede k jasnému poselství: Každý má svůj příběh, jen ho nikdy nevidíme celý.

Dozvědět se více

Memoáry už Jiřina Bohdalová má, a ne jedny. Vyšly takové, které napsala vlastní rukou i takové, které o ní napsali jiní. Tato kniha je úplně jiná. Oblíbená herečka nás v ní sice provede zásadními životními mezníky, hlavně ale dala slovo jiným. Co si o Jiřině myslí členové její rodiny, spolužáci z DAMU a hvězdní kolegové? Téměř všichni jí v této knize oplácejí upřímnost, jakou je ona sama známá celý život – Jiřina je totiž ke svým blízkým vždycky upřímná. O Bohdalce a pro Bohdalku k jejím 90. narozeninám se tak rozpovídali třeba Simona Stašová, Jiří Suchý, Dagmar Havlová, Josef Somr, Viktor Preiss, Karel Šíp, Zlata Adamovská, Jan Hrušínský, Martin Dejdar, Zdeněk Zelenka, Jiří Lábus, Aňa Geislerová a mnozí další Dozvědět se více

Hedvika se vrací do poválečného Československa po sedmi letech, které prožila v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Z trosek se snaží znovu vystavět svůj někdejší život, postupně však zjišťuje, že jednotlivé dílky se poztrácely a nic už není jako dřív. Hrůzy války a léta odloučení ji s manželem odcizily, a do cesty jí navíc vkročil jiný muž. Hedvika mezitím bezmocně pozoruje, jak v její vlasti jednu totalitu střídá druhá. Podaří se jí vystoupit z neklidného bezčasí nulté hodin Dozvědět se více

 Druhé světová válka a odboj proti nacismu stále patří mezi lákavá témata české literatury. Většinou je ale její pozornost soustředěna na události zahraniční, neboť tam byly oprávněně  hledány kořeny pozdějšího politického vývoje  Domácí odboj byl a je vnímán jako něco druhořadého a méně významného. Takové vnímání vedlo k současnému společenskému vědomí, že domácí rezistence v období okupace byla nepatrná a nevýznamná. Od těchto myšlenek již není daleko k úvahám, že pocit trvalého útisku a malosti českého národa je jeho trvalou vlastností, že národní hrdost nám není vlastní a je vlastně zbytečná.  Historická kontinuita se v naši myslí vytrácí, což dokumentuje skutečnost, že jména padlých z domácího odboje, po nichž jsou nazvány mnohé ulice Brna, jsou dnes již mnohdy  anonymní. Většina již netuší po kom je nazvána Burešova, Kamanova, Štolcova, Hudcova, Lužova, Kudeříkové nebo Uhrova. K těmto jmenovaným se řadí tisíce dalších, kteří byli za okupace spojení pojivy ilegálních sítí a mnoha odbojovými činy, dnes již zapomenutými.

    Odbojáři Brněnska měli svou činnost ztíženu, neboť v Brně působila řídící úřadovna gestapa pro Moravu, která si ve městě a jejím okolí vytvořila silné pozice a obě složky, jak odbojová tak potlačovací sváděly mnohdy skryté a tvrdé souboje, jejichž konečným výsledkem byli mrtví na obou stranách. Bohužel, těch mrtvých na straně domácího odboje bylo mnohem více. Téma odboje bylo po válce využíváno v různých formách k dobové propagandě, jednou levé, jindy pravé. Proto mnohá témata tohoto boje zůstala zastřena a ani dnes, po více než 70 letech od ukončení války, není zájem se k nim vracet. Publikace Deprese a naděje vypráví o mnoha mužích a ženách Brněnska, o jejich odbojových formacích, kteří s trvalou depresí okupace a mnoha nadějemi, leckdy marnými, se pokusili vzepřít nepřízni doby, ve které žili. Přesto do tohoto boje šli.

Dozvědět se více

Celá kniha je založená na autorových vlastních zkušenostech, na věcech, které skutečně prožil, na místech, která během svého cestování navštívil, na situacích, se kterými byl nucen se vypořádat během svého pobytu v Austrálii.

Je to příběh jednoho mladého kluka, který po ztrátě své rodiny nevěděl, jak se se svou novou situací vypořádat. Vyřešil ji tedy radikálně. Vybral všechny své úspory a bez jakékoliv přípravy odcestoval na druhý konec světa, co možná nejdále od místa svého hořkého osudu, aby na vše co nejrychleji a nejsnáze zapomněl.

Ocitl se v úplně novém světě, ve kterém byl donucen okolnostmi naučit se místní jazyk a začít se v drsném prostředí na pokraji přežití starat sám o sebe. Čtenář se zde dočte o tom, co vše se mu za jeho tříletého pobytu událo, v jak prekérních situacích se autor s jeho přáteli najednou ocitl i o tom, jak jen o vlásek unikl smrti.

V místy poutavém, místy poučném a občas i humorném čtení se odráží nejen autorova snaha o zapomenutí na minulost, ale hlavně touha po objevování všeho nového, čím ho jeho nový domov obklopoval.

Autorův tříletý pobyt v Austrálii dočasně končí nalezením toho nejcennějšího, po čem vlastně nevědomky stále pátral, jeho nové, životní lásky.

Dozvědět se více