O genocidě „nesprávné“ rasy a o koncentrácích bylo napsáno mnoho, přesto ještě v atlasech zločinů zůstaly prázdné stránky. Vcelku málo se ví o káznicích a věznicích – otřesné a těžké formě represe. Své vyprávění autor opírá o četná svědectví vězňů a prokládá je i vlastními prožitky a jeho přáním je, aby těmito kapitolami byl postaven neformální a trvalejší pomníček všem těm bojovníkům, kteří se nedožili svobody.